Správné užití otěží.
Mnoho jezdců si stěžuje, že jejich koně jsou tupí na hubu a že se s nimi tahají. Téměř vždy je to naopak. Nejvíce se tahají a s udidly bojují koně, kteří mají huby nejjemnější a jen se brání bolesti.Pokud jezdec nechce být tahán, nikdy nesmí s taháním za otěže začít.
Prvním způsobem je uvolnění. Je poměrně snadné naučit svého koně reagovat pouze na výdech a uvolnění jezdce. Tedy pokud chceme zastavit, otěže necháme bez povšimnutí, pouze výrazně vydechneme a uvolníme se. Koně jsou velice citlivá zvířata a jakékoliv napětí v jezdcově tělě vnímají. Na snížení napětí těla jezdce reagují sníženým napětím těla vlastního, tedy zpomalením či zastavením. Použitím udidla v tomto případě koně pouze vyrušíme.
Druhým způsobem zastavení (zpomalení) vycházejícím z prvního je shromážděné zastavení (zpomalení). Koně v tomto případě zastavíme od pobídky. Ano, skutečně od pobídky. Koni výrazně pobízíme zadní nohy, pokud dostatečně nereaguje, pomůžeme si pobídkami tušírkou. Přenesením váhy na zadní nohy se pro koně pohyb vpřed stává obtížnější, v tuto chvíli vydechneme, uvolníme se a necháme koně přejít či zastavit. Opět bez použití otěží.
Pokud kůň spěchá, znamená to, že má příliš váhy na předních nohou. Tento problém nevyřešíme zatažením za otěže, ale pouze výraznou pobídkou holení a aktivizací zadních nohou koně. Jak již bylo zmíněno výše, pro koně s vahou na zadních nohou, shromážděného, pohyb vpřed znamená více námahy a kůň dá raději přednosti zpomalení či zastavení před úprkem.
Otěže lze při zastavení využít maximálně jako pomůcky potvrzující, kdy za normálních okolností s každým krokem koně jezdcova ruka pohyb koňského krku mírně následuje. Ve chvíli, kdy se rozhodneme zastavit, stačí ruce ponechat na místě, tedy přestat povolovat.
Nikdy však nesmíme tahat nízkou rukou zpět.
S výše zmíněným zastavováním či zpomalováním souvisí i v drezurních kruzích poměrně oblíbená, přesto ve většině případů špatně prováděná tzv. poloviční zádrž. Je zcela zcestné tento cvik provádět za použití otěží (často bývá obvyklé koně zadržet pomocí škubnutí v tlamě či zatažení za otěže). Pokud poloviční zádrž, jakožto cvik podporující shromáždění či umravnění koně a srovnání jezdce, používáme, vždy začínáme výraznou pobídkou holení, která koně podsadí a zpomalí přenesením jeho váhy na zadní nohy, ale nikdy ne od ruky.
Kontakt s koňskou hubou je důležitější než pozice hlavy koně. Pokud má kůň hlavu dole, neznamená to nutně, že je na dobrém kontaktu. Jezdec by měl postupným pobíráním otěží, případně mírným přizvednutím ruky přimět koně ke žvýkání. Samotné zakulacení krku koně musí vycházet z kvalitního sedu jezdce a z aktivizace zadních nohou koně.