Základní potřeby koní
Minule jsme stručně prošli trochu teorie, jak si vybírat výcvikové metody, jak třídit dobře míněné rady a kterým novým poznatkům věřit. Dneska už se zaměříme hlavně na koně, protože tohle všechno píšu hlavně pro ně, aby jim lidé okolo lépe rozuměli.
Pokud chceme poslušné a oddané zvíře, se kterým si budeme rozumět, je potřeba, aby o něj bylo všestranně postaráno k jeho pohodě a spokojenosti. Zastavíme se tedy u toho, co vlastně koně potřebují a jak zabránit tomu, aby byl ve fyzické nebo psychické nepohodě, která se vždy časem odrazí i na jeho vztahu k vám. Těžko dosáhne úspěchu člověk, kterého kůň zajímá jen na jízdárně a již se nezabývá "detaily", jako čím a jak je kůň krmen, v jakých podmínkách stojí apod. Ostatně, jak jistě již víte, nikdy není na škodu při jakýchkoli náhlých potížích zrevidovat, zda nedošlo k nějaké změně v managementu, stádě, apod. Podívejme se tedy nejprve na primární, tj. životní potřeby koně. Neliší se zase až tolik od našich. Stejně jako ostatní živí tvorové, i náš kůň potřebuje k přežití potravu, vodu, vzduch na dýchání. Mezi primární potřeby patří ještě potřeba odpočinku a spánku, reprodukce (tj. rozmnožování včetně mateřského pudu) a obrany v případě napadení (pud sebezáchovy). Všechny tyto primární potřeby jsou řízeny pudy, tj. vrozeným silným nutkáním dotyčného živočicha zajistit uspokojení potřeby, pokud tato nastane. Takže pokud má kůň hlad, pudově hledá něco k snědku, pokud je unaven, pud mu velí odpočívat. Klisna se pudově stará o své mládě a hřebec má tendenci prohánět klisny v říji. Tyto pudy jsou vrozené a velmi silné, přesto se dají výcvikem částečně usměrnit (ale ne úplně odstranit).Takto napsáno se toto vše zdá naprosto samozřejmé, přesto mám ale pocit, že místy je třeba podrobnější pohled. Zastavme se již u příjmu potravy. Kůň má ke své velikosti velmi malý žaludek, uzpůsobený na to, aby přijímal kontinuálně potravu během celého dne. Divocí koně (nebo koně na pastvině) se v příznivém počasí krmí průběžně, mezitím odpočívají a různě postávají. My jsme koně zavřeli do stáje a zavedli krmení dvakrát denně. Co tomu koně asi říkají? Člověk je původem spíše šelma (i když je to velmi sporné, zdá se, že spíše sběrač a mrchožrout :-) a šelmy jsou naopak uvyklé velmi nepravidelnému příjmu potravy. Když si něco uloví, přecpou se a pak jsou třeba dva dny bez jídla. Přesto díky civilizačním vymoženostem máme až tři teplá jídla denně a klidně další dvě svačiny. Jaký je to nepoměr proti koním, kteří jsou uzpůsobeni k neustálým malým dávkám potravy a jsou nacpáni dvakrát denně. Chceme-li zajistit pro svého koně z tohoto hlediska optimální podmínky, zdá se pastvina nebo alespoň travnatý výběh téměř nezbytností (jak uvidíme dál, těch důvodů je mnohem více). Pokud toto není ze závažných důvodů možné, lze to nahradit alespoň neomezeným přístupem k senu. Uvědomuji si, že málokterý majitel bude ochoten toho vše pro svého miláčka udělat a že jsou koně, kteří by se potom víceméně kutáleli, takže mluvím o optimálním řešení, které by každý měl znát, i když praxe je vždy otázkou kompromisů. Dále je třeba si uvědomit, že koňský žaludek není stavěn na velká množství jádra, šrotu, otrub apod., to jsou pouze doplňková krmiva, základ musí tvořit dostatek sena. Ještě jednu poznámku k potřebě potravy. Koně si rychle zvyknou na pravidelný režim a je jasné, že pokud nemají kontinuální přístup k senu, mají před večerním krmením už notný hlad. Není tedy proto dobrý nápad koně trestat, když spěchá z vyjížďky v době krmení nebo mu dělá obtíže soustředit se na jízdárně, když slyší rachotit kyblíky. Dalo by se v této souvislosti se ještě zamyslet nad odměňováním koně pamlsky, ale k tomu se vrátím později. O životně důležité potřebě vody snad každý ví, kůň by měl mít vodu v boxu k dispozici neustále, ve výběhu podle počasí a doby tam strávené. Všimla jsem si, že někteří koně nechtějí pít vodu, která je neměněná déle než den. Potřeba odpočinku a spánku úzce souvisí s ustájením koně. Kůň nepotřebuje příliš spánku (ve srovnání s lidmi) a jen část z toho je vleže. K odpočinku ale potřebuje klid. Někdy je to problém ve velkých stájích, kde neustále chodí ošetřovatelé nebo majitelé. Pokud si zdravý a nepřetažený kůň během dopoledního klidu na chvíli lehne, je to známkou, že se cítí v bezpečí a nerušen. Tato podmínka obecně bývá plněna téměř v každé stáji. Je možné pozorovat, že po převozu na nové místo je zvíře neklidné, roztěkané a přecitlivělé. Lze předpokládat, že svůj podíl na tom bude mít i nedostatečný odpočinek na místě, které nezná a tudíž se tam necítí příliš bezpečný. Kdybychom koně dlouhodobě pozorovali, nejspíše bychom zjistili, že zpočátku toho moc nenaspal a další dny, pokud jsou podmínky příznivé, to bude dohánět. Rozmnožovací pud je nejsilnější u hřebců a klisen v říji. Tam se s ním jaksi počítá, často ale ovlivňuje i chování valachů a nejen brzy po kastraci. Koně jsou v přítomnosti říjné kobyly nervózní, roztěkaní a nesoustředí se na pokyny jezdce. Může to dojít až k pokusům o útěk za ní. U svého koně (valacha, 4 roky po kastraci) jsem si všimla, ze si vždy ve stáji najde jednu oblíbenkyni, která ho zaujme a když je v říji, neustále po ní pokukuje. Na jaře jsou tyto projevy obvykle nejsilnější. Je samozřejmě možné a účinné odvádět pozornost koně a zaměstnávat ho různými požadavky, ale nedoporučuje se používat tvrdší tresty, spíše pozvolna působit na psychiku, předvídat zkratové reakce koně (útěk) a předcházet jim. Klisny v říji bývají podobně roztěkané, ale je to velmi individuální. Některé, jindy klidné, mohou mít sklony utíkat ke koním, odmítat pohyb vpřed nebo lehce vyhazovat jako reakci na pobídku patou nebo bičíkem. Znám několik případů, kdy byla u klisny říje spuštěna přítomností více koní (závody), cizího hřebce nebo čerstvého valacha. I mateřský pud bývá u klisen různě silný, některá své hříbě odmítá, jiná se od něho nehne na krok. Zde platí totéž co výše, tj. nic nelámat přes koleno, klisnu i hříbě postupně habituovat a nepoužívat tvrdší tresty. Rozhodně je potřeba spousta trpělivosti.
Příště: Pud sebezáchovy a stádový pud vydá na samostatnou kapitolu.