Jak pobízet?

Jak vlastně správně pobízet koně?

Pobízej! ...Strč do něj!... Nakopni ho.... a kůň se loudá dál. Většina začátečníků zažila na chytrých školních koních chvilky bezmoci. Často je výsledek úporného kopání a pobízení spíše odpor koně. Principy ježdění na koni jsou stále stejné, ale špatně se to vysvětluje. Dnes dokonce existují "copyrighty " na speciální kurzy, kde pomocí zvláštních slovních spojení přinutí mozek, aby ovládal tělo a potažmo koně správným způsobem. A tak určitě neuškodí přečíst si něco o pobízení zase odněkud jinud. Jde o to samé, co vám jistě už vysvětloval váš trenér, jen možná jinými slovy. "Důležité je si uvědomit, že ta věc má systém: Kůň rozumí pobídce holeně jen za určitých předpokladů. Základem pro to, aby člověk koně mohl vůbec pobídnout, je korektní sed a je v kontaktu s koněm všemi pomůckami. Pobízet jen holení bez spolupráce ostatních pomůcek, je nejčastější chybou... " tak mě ten článek trochu zklamal (Reiter Revue). Klasické, složité vysvětlování. Když si to začátečník přečte, možná mu leccos dojde, ale v praxi mu to moc nepomůže. Koordinaci pomůcky váhou, holení a otěží z podobných textů nevyčte.
V naší jezdecké škole se držíme osvědčeného systému:

Goethe napsal: Metoda nás učí získávat čas.

I. fáze

· Seznámení s pohybem koně bez sedla na lonži (s madly) - splynutí s pohybem, vysvětlení chodů, ukázka reakce koně na sevření a povolení bederního svalstva, cviky ve všech chodech - dvě až tři patnáctiminutové sekvencí - musí to být vhodný a pohodlný kůň, jinak se nadělá více škody než užitku. U šikovnějších jezdců i přes kavaletu v klusu i ve cvalu.
· Adept sleze s koně na lonži a jde na nasedlaného koně, který dobře reaguje na pomůcky (a leccos odpoustí). Vysvětlení základů ovládání koně - zastavení, vykročení, obraty - taky asi 15 až 20 minut. Když je to nutné, vedeme koně přitom na delším vodítku.
· Adept opět střídá koně - dobrý je tzv. mrtvý kůň, dokáže chvíli stát a nic mu nevadí, není abnormálně vysoký. Adept si několikrát nasedne a sesedne, učí se ze sedla si upravit třmeny, dotáhnout podbřišník. I přitom si vlastně trochu zacvičí. Zkušenosti nás přesvědčily, že když tuto fázi absolvuje jako poslední, nehrabe se do sedla tak neohrabaně, jako kdybychom tímto koněm začínali. Není to však takový problém.
Dvakrát až třikrát za sebou se vyplatí tuto "linku"absolvovat. Třičtvrtěhodina až hodina stačí. Nezatěžujeme nováčka hned všemi vědomostmi, které jsme my dvacet let sbírali. Nevýhodou je, že jsou k tomu potřeba tři lidi, ale zase se mohou najednou učit tři nováčci.

II. fáze

· Nácvik klusu na lonži - samozřejmě nejdřív těžký klus, díky praxi s madly jezdec nemá obvykle problém. Po pár kolech slušného těžkého klusu jezdec sleze, jde dovnitř kruhu ke cvičiteli a dívá se na zkušenějšího jezdce, který mu předvede, jak se vysedá, chápe rytmus a nohosled. Sleduje to pár minut a pak to zkusí sám - raději s kratšími třmeny. Každý normální člověk takhle chytne rytmus a vysedá prakticky okamžitě.
· Střídání těžkého a lehkého klusu na lonži, lehký klus bez držení jednou nebo oběma rukama, volnou ruku v různých pozicích (nebudu zdržovat popisováním cviků).
Dohromady by nemusel průměrně pohybově vybavený člověk strávit touto druhou fází více než půl hodiny. Když to trvá moc dlouho, svaly se unaví nezvyklým pohybem a jezdec skončí lekci hůř, než začal.

III. fáze

· Ideální je vyrazit ven na spolehlivém, bezpečném školním koni. Ne po frekventované silnici, ne na širé pole. Tito koně existují a měli by být dražší než leckterý super skokan. Terén, jak je známo, je nejlepším prostředkem na získání rovnováhy. To, že se jezdec v klusu občas ještě přidrží nákrčního řemene, není nic špatného. Taky se kluše po kouskách a ne kilometry.
· Když jezdec ani občas nepotřebuje ruce k udržení rovnováhy (za jak dlouho, to je individuelní) a vůbec sedí korektně, vezmeme ho zpátky na lonž. Ukážeme jezdci, jaký má mít pocit, když je kůň pěkně na otěži. My mu doplníme pobídku lonžovacím bičem a říkáme mu, jak má mít dlouhé otěže, kolik podržet, kolik propustit, takže pomocí lonže, biče a přispění samotného jezdce dostaneme koně dobře na otěž. Kůň se pohybuje živě a pružně, reaguje - dost často jsem slyšela to "ahá, teď už to chápu". Také přidáme pro zpestření nácvik lehkého sedu ve cvalu. Na dalších jízdách v terénu si to někde do mírného kopce už může zkusit. Jakmile jezdce pustíme z lonže na jízdárnu, už mu kůň pravděpodobně nebude tak pěkně "šlapat" , ale ten pocit souhry pomůcek už bude jezdec sám hledat. Dali jsme mu ho přečíst - prožít. Teď už potřebuje jen jezdit a jezdit a jezdit... Když jsem kdysi přišla za svým dědou, který toho jako vysoký důstojník za mlada dost najezdil, a pochlubila jsem se, že už umím i skákat, podíval se na mě a vlídně řekl: "Přijď za deset let, pak můžeš říct, že umíš jezdit na koni". Staří mistři také tvrdí, že k dokonalému jezdeckému umění jeden život nestačí. Je to pravda a dobrý důvod k trpělivosti.
· Je tu ještě jedna podstatná věc. Na valacha skočí děcko, nohy krátký, ale kůň poslouchá. Přijde dospělý nebo prostě větší a silnější jezdec, snaží se dobře, ale nevěří si. Když si nevěří, jeho tělo přestává fungovat o moment dříve než to vzdá sám. Kůň reaguje na pokyn - rád bych, abys naklusal, ale stejně ty mě asi neposlechneš. Horší je, když kůň reaguje na pokyn - rád bych tě zastavil, ale ty asi nezastavíš. No, jsou i způsoby, jak člověka podpořit a dodat mu odvahu, ale někdy je to těžké.

Goethe: Mistrovství je věc míry. V jezdectví strašná pravda. Kolik pobídnout, kolik podržet, jak dlouho trénovat, jak vysokou překážku kterému koni a kdy můžete postavit, jak rychle najet překážku, jak moc pochválit, jak moc potrestat, vyvážit krmení..

Teorie k pobídce holení:
Musíte si uvědomit, že nepobízí pouze lýtko, ale celá noha. Snažte se jí "udělat co nejdelší", tlačte koleno co nejníž, tím se automaticky napne lýtko. Když začnete tím, že křečovitě prošlápnete patu, ztvrdnete a kůň také, ale když nohu protáhnete dolů celou od kyčlí po patu, pata sama sklouzne do správné polohy a pro jezdce přirozené polohy (každý není schopen okamžitě hluboko prošlápnout patu, ale určitě ji může mít aspoň trochu pod úrovní třmenu - kotník musí zůstat pružný. Pokud jezdec tlačí patu dolů za hranici jeho normálních možností, blokuje kotník a už je všechno špatně). A když nohu správně stočíte dovnitř, aby přiléhala co největší plochou korektně ke koni, můžete koně pobídnout. Tento signál pro koně zesílíte, když holení stisknete a strčíte jí přitom o pár milimetrů proti srsti dopředu. Prudký stisk holeně nemá proti tomu žádný účinek. Správně pobízející holeň "dýchá" s koněm na jeho břiše v rytmu jeho pohybu.

Goethe: Dokonalost je vlastnost božská. Toužit po dokonalosti jest vlastnost lidská. Takže, když vám něco hned nejde, nedělejte z toho vědu. Zkuste to znovu.

autor "(mubi)"