Péče o kopyta koně patří ke stejné samozřejmosti, jako je např. čištění koně před jízdou. Ne nadarmo se říká: zdravé nohy - zdravý kůň a u kopyt to platí dvojnásob. Zdravé šlachy jsou sice fajn, ale pokud jsou postaveny na kopytě které postrádá zdraví, nelze koně nijak využít. Nebudeme zde pojednávat o podkovářské a kovářské praxi, nebo hitech samoúpravy kopyt podle dnešních tzv. "trendů".
Kopyto se skládá z kostního základu (kopytní a střelková kost), měkkých částí (chrupavka a škára kopytní) a rohového pouzdra.
- Rohovina samotná obsahuje bílkoviny bohaté na síru a u zdravých koní naroste v průměru o 8 - 12 mm za měsíc. Jednotlivé části kopytní rohoviny které mají rozdílnou pevnost, se podle této pevnosti také označují. Jedná se o tvrdou a měkkou rohovinu.
- Tvrdá rohovina se vyznačuje velkou pevností až lámavostí. Její schopnost přijímat vodu je relativně malá. Kopyto s tvrdou rohovinou velmi často praská, trpí na praskliny i rozštěpy, podkovy na kopytě s tvrdou rohovinou se rychleji uvolňují. Pokud se taková kopyta často překovávají, stav rohoviny na nosném okraji se velmi rychle zhoršuje právě vlivem praskání (díry po podkovácích). Tvrdost rohoviny bývá zpravidla zapříčiněna působením vnějších vlivů (přílišné vysychání rohoviny zejména v letním suchém období) anebo vnitřními vlivy (nedostatečná výživa, možnost chorob, nedostatek pohybu, dědičnost apod.) .
- Měkká rohovina je na rozdíl od tvrdé rohoviny nejen schopna přijmout větší množství vody, ale také ji zároveň i vstřebat. Je drobivá a vlhká a vyskytuje se velmi často u koní chovaných na pastvách nebo u koní, kteří tráví většinu času ve vlhkém prostředí. Vlhkost sama o sobě ale také způsobuje onemocnění kopyt, zejména ve spojení se stálou nečistotou (hniloba).
Mazat pravidelně
Cílem tohoto pojednání je podat stále ještě velkému okruhu zájemců a čtenářů jakýsi náhled na problematiku péče o rohovinu a mazání kopyt.
Tvrzení, s nimiž se setkáváme zejména u starších generací soukromých chovatelů typu: "Na co mazat? Když má kůň co potřebuje, je to zbytečné" nebo "To se musejí kopyta dobře ostrouhat, pak se s nimi nic dělat nemusí.." již dávno nejsou "v kurzu", natož pravdivé. Životní prostředí, ve kterém žijeme nejen my, ale samozřejmě i koně, nás dávno přinutilo dělat mnoho věcí jinak, než jsme byli zvyklí. Byť je kůň tvorem běžně žijícím v přírodě, přiznejme si, jak moc už je zhýčkán vlivem zásahu člověka do jeho způsobu života.
Mnoho koní se pohybuje v prašném prostředí pískových jízdáren a mnohdy jiné prostory ani nepoznají, mnoho jich brázdí s bryčkami a turisty ulice měst. Takový způsob, na první pohled pro nás zjevně normální, však právě (nejen) na kopyta, působí různými vlivy.
Prevence proti přílišnému vysychání kopyt, či nadměrnému vstřebávání vody je při tom relativně jednoduchá pro každého z nás. Obchody s jezdeckými potřebami a vybavením pro koně dnes nabízejí nepřeberné množství mazání kopyt, kopytních olejů, vosků i mastí. Můžeme si vybrat z nabídky speciálně určené pro světlá či tmavá kopyta, pro problematickou rohovinu (výše zmíněnou), s přídavky různých bylin, vysoušecí či růst podporující mazání apod. Samotná mazání, oleje či vosky se aplikují na čistá kopyta štětcem nebo houbičkou podle potřeby z vrchní i spodní strany kopyta, s různým intervalem mezi jednotlivými mazáními. Ceny závisí nejen na množství a značce, ale také na výrobci. Mazání na kopyta je třeba chránit před mrazem i nadměrných teplem jakož i přímým slunečním svitem, které mnoho vosků a mazání rozpouští a mění tak jejich konzistenci. V některých může docházet dokonce i ke zničení některých účinných látek, právě působením mrazu nebo přílišného tepla. Mazání by také měla být dobře uzavřena, aby nedošlo ke vmísení nečistot nebo vody. Dobré uzavírání také brání případnému vysychání mazání. Další "domácí" péči o kopyta také můžete konzultovat se svým podkovářem či veterinářem, kteří Vám v případě nouze nebo potřeby pomohou najít vhodné východisko a řešení právě s Vaším problémem.
Nemazat příliš často kopyta
Už v roce 1878 varovali zkušení koňaři před horlivým mazáním kopyt: "Mast na kopyta není žádný zvlhčovací prostředek. Průřezy kopytem ukazují, že mast na kopyta se dostává jen do nejvrchnejší části ... Kromě toho se na mastné kopyto nabaluje prach a nečistoty, rádoby zvlhčující prostředek znemožňuje kontakt se vzduchem a slunečními paprsky... Mast na kopyta se má používat výhradně v případě, že slouží k tomu, aby se vlhké kopyto chránilo před silným a rychlým vysycháním... Správně chovaní koně, kteří mohou v zimě chodit do drenážovaného pískového výběhu a v létě mohou alespoň na hodinu denně na louku, obvykle nepotřebují žádné mazání na kopyta. Zvláště v suchém létě se však doporučuje například během čištění nebo krmení postavit koni všechny čtyři nohy do kbelíků s vodou. To je mnohem lepší péče než každé mazání. Kdo chce, může koni po této proceduře namazat kopyta čistou vazelínou, aby se v nich vlhkost udržela. V jižních zemích používají k tomuto účelu olivový olej. Nejlepším prostředkem proti drobivým, křehkým kopytům je totiž zábal s olivovým olejem.
Pokud chcete nad tímto tématem mávnou rukou, doporučuji podívat se na tuto stránku. Je sice cizojazyčná, myslím ale, že obrázky (nejpíš záměrně jen malých velikostí) na ní uveřejněné vám naženou minimálně strach, nebo žaludeční šťávy výš než je zdrávo. odkaz
(autor prvního názoru © 2006 Václav Veselý)
