Bez kopyta není kůň - aneb mazat či nikoliv?

pise.cz/img/203983.jpg" alt="názor 1">

Mazat pravidelně

Cílem tohoto pojednání je podat stále ještě velkému okruhu zájemců a čtenářů jakýsi náhled na problematiku péče o rohovinu a mazání kopyt.
Tvrzení, s nimiž se setkáváme zejména u starších generací soukromých chovatelů typu: "Na co mazat? Když má kůň co potřebuje, je to zbytečné" nebo "To se musejí kopyta dobře ostrouhat, pak se s nimi nic dělat nemusí.." již dávno nejsou "v kurzu", natož pravdivé. Životní prostředí, ve kterém žijeme nejen my, ale samozřejmě i koně, nás dávno přinutilo dělat mnoho věcí jinak, než jsme byli zvyklí. Byť je kůň tvorem běžně žijícím v přírodě, přiznejme si, jak moc už je zhýčkán vlivem zásahu člověka do jeho způsobu života.

Mnoho koní se pohybuje v prašném prostředí pískových jízdáren a mnohdy jiné prostory ani nepoznají, mnoho jich brázdí s bryčkami a turisty ulice měst. Takový způsob, na první pohled pro nás zjevně normální, však právě (nejen) na kopyta, působí různými vlivy.
 
Prevence proti přílišnému vysychání kopyt, či nadměrnému vstřebávání vody je při tom relativně jednoduchá pro každého z nás. Obchody s jezdeckými potřebami a vybavením pro koně dnes nabízejí nepřeberné množství mazání kopyt, kopytních olejů, vosků i mastí. Můžeme si vybrat z nabídky speciálně určené pro světlá či tmavá kopyta, pro problematickou rohovinu (výše zmíněnou), s přídavky různých bylin, vysoušecí či růst podporující mazání apod. Samotná mazání, oleje či vosky se aplikují na čistá kopyta štětcem nebo houbičkou podle potřeby z vrchní i spodní strany kopyta, s různým intervalem mezi jednotlivými mazáními. Ceny závisí nejen na množství a značce, ale také na výrobci. Mazání na kopyta je třeba chránit před mrazem i nadměrných teplem jakož i přímým slunečním svitem, které mnoho vosků a mazání rozpouští a mění tak jejich konzistenci. V některých může docházet dokonce i ke zničení některých účinných látek, právě působením mrazu nebo přílišného tepla. Mazání by také měla být dobře uzavřena, aby nedošlo ke vmísení nečistot nebo vody. Dobré uzavírání také brání případnému vysychání mazání. Další "domácí" péči o kopyta také můžete konzultovat se svým podkovářem či veterinářem, kteří Vám v případě nouze nebo potřeby pomohou najít vhodné východisko a řešení právě s Vaším problémem.

Nemazat příliš často kopyta

Už v roce 1878 varovali zkušení koňaři před horlivým mazáním kopyt: "Mast na kopyta není žádný zvlhčovací prostředek. Průřezy kopytem ukazují, že mast na kopyta se dostává jen do nejvrchnejší části ... Kromě toho se na mastné kopyto nabaluje prach a nečistoty, rádoby zvlhčující prostředek znemožňuje kontakt se vzduchem a slunečními paprsky... Mast na kopyta se má používat výhradně v případě, že slouží k tomu, aby se vlhké kopyto chránilo před silným a rychlým vysycháním... Správně chovaní koně, kteří mohou v zimě chodit do drenážovaného pískového výběhu a v létě mohou alespoň na hodinu denně na louku, obvykle nepotřebují žádné mazání na kopyta. Zvláště v suchém létě se však doporučuje například během čištění nebo krmení postavit koni všechny čtyři nohy do kbelíků s vodou. To je mnohem lepší péče než každé mazání. Kdo chce, může koni po této proceduře namazat kopyta čistou vazelínou, aby se v nich vlhkost udržela. V jižních zemích používají k tomuto účelu olivový olej. Nejlepším prostředkem proti drobivým, křehkým kopytům je totiž zábal s olivovým olejem.

Pokud chcete nad tímto tématem mávnou rukou, doporučuji podívat se na tuto stránku. Je sice cizojazyčná, myslím ale, že obrázky (nejpíš záměrně jen malých velikostí) na ní uveřejněné vám naženou minimálně strach, nebo žaludeční šťávy výš než je zdrávo. odkaz
 

(autor prvního názoru © 2006 Václav Veselý)

Zpět na hlavní stranu blogu