A pořád se točí..
Co? Víry samozřejmě. Dnes se blíže podíváme nejen na pozici, ale i točení vírů a souvislost s lateralitou. Můžete se těšit i na další porci fotografií - dvouvírové jedince, zajímavý krční vír a také víry skokanské. Začneme ale trochu odlehčeně – legendou.
Když prorok Mohammed vybíral nejlepší arabské klisny do svého chovu, vystavil je prý nelehké zkoušce. Ponechal je několik dnů bez vody. Posléze je vypustil blízko napajedla, ale než k němu mohly dojít, zatroubil, aby je přivolal. Z celého stáda se našlo pět klisen, které uposlechly a daly přednost návratu k prorokovi před možností se napojit. Ty se pak staly základem jeho chovu. Prorok obtiskl svůj palec na jejich krk a zanechal tak znak, který potom předávaly i svým potomkům. Říká se, že kdo má koně s Mohammedovým otiskem, je požehnaný a pokud jeho palec přesně padne do otisku, je pravým majitelem tohoto koně. Mohammedovy otisky nosí koně různě po těle a říkáme jim víry, ale ten pravý o velikosti palce po straně na krku, má prý jen málokterý kůň. Nejčastěji prý arabští a angličtí plnokrevníci.
Ale nezoufejte, i víry jinde na těle mohou být podle beduínů dobrým znamením - vír v místě podbřišníku za lopatkou (viz obrázek výše) znamenal štěstí a rozšíření stád. Vír na hrudníku značil prosperitu, vír ve slabině znamenal nezranitelnost v bitvě. Beyerly Turk, jeden ze zakládajících hřebců anglického plnokrevníka, byl prý svými slabinovými víry proslulý - a nikdy nebyl zraněn v bitvě. [1]
Pořád mi vrtalo v hlavě čím to, že někteří jednostranně slepí koně čelní vír posunutý nemají, a naopak koně, u kterých smyslová vada zjištěna nebyla, jej posunutý mají. Samozřejmě, vždy je možnost neodhalené vady. Ale podařilo se mi dohledat ještě jednu teorii, která tento posun vysvětluje. Uvedu ji, přestože mi připadá spíše zajímavá, než pravdivá. Jedná se o teorii známé Lindy Tellington-Jonesové. Ta spojuje pozici čelního víru opět s povahou. Vír, umístěný více vlevo, prý mají koně, kteří jsou komplikovaní, ale v zásadě důvěřiví. Naopak, na pravé straně mají čelní vír koně, kteří jsou a priori nespolupracující.[2] Napadá mě souvislost s lateralitou a hemisférami.
Tím s lateralitou ale nekončíme. Směr točení víru prý udává, na kterou ruku je kůň šikovnější. Cituji z výzkumu z prvního dílu: Koním, preferujícím pravou ruku, se významně častěji stáčel čelní vír do směru hodinových ručiček. Naopak, u koní preferujících levou ruku, se statisticky významně častěji víry točily proti směru hodinových ručiček.
Zde vidíte vír, točící se ve směru hodinových ručiček:
A zde vír, orientován proti směru:
Zajímavá situace nastává, pokud jsou víry na čele dva - zpravidla se točí každý na jinou stranu - viz foto:
Mohou být ale orientovány i stejně:
Mimochodem, dvouvírových zvířat je v koňské populaci asi 16 % a tří- či vícevírových jen 6 %. Někdy se nacházejí další víry ještě výše na čele pod kšticí. Podle Jany Rosické ale tyto víry nic neznamenají. Nenechte se proto zmást.
Dva bonbonky na závěr Dalším "úlovkem", o němž nevíme, co si myslet, a nepodařilo se mi ani dohledat interpretaci (přesto se o tuto zajímavost podělím), je krční vír se dvěma vrcholy. Jana tipuje, že stejně jako v případě jednoho víru s vrcholem níže, se může jednat o koně, který má sklony chodit buď s krkem rovným nebo zalomeným (namísto korektního ohnutí v týle) a možná i nadvakrát.
A na úplný závěr plním slib. Takto vypadá pěkný skokanský vír:
Další skokanské víry:
Autor: Katka LipinskáFoto: Katka Lipinská, Alena Pětrošová, Jana Rosická, Dominika Švehlová