Bičík a ostruhy..
Bičík a ostruhy neodmyslitelně patří ke shromažďovací práci. V první řadě je třeba si připomenout tuto základní informaci: Bičík a ostruhy působí, stejně jako holeň, na stejnostrannou pánevní končetinu koně – ale pouze ve chvíli jejího zvednutí!
Drezurní bičík má být dlouhý asi 110 cm a má být pružný, ale ne příliš měkký. Držíme ho v jeho těžišti nebo trochu nad těžištěm. Už za použití minimálního úsilí tak působí na principu páky. Při práci má být bičík vždy v té ruce, ve které ho budeme potřebovat. (čili uvnitř)
Pokud jezdec drží pěst korektně, tedy kolmo k zemi, bičík leží na jeho stehně a špička směřuje trochu šikmo dozadu. Konec bičíku má být těsně za lýtkem. Při použití šlehne jezdec rychlým otočením ruky na svoje stehno. Pružnost bičíku se postará o to, že ten se koně dotkne přesně za lýtkem jezdce. Otočením zápěstního kloubu nevzniká žádný zpětný tah na hubu koně. Většinou stačí krátké upozornění bičíkem nebo, například při prodloužení ruchu, pouhé přiložení na bok koně.
Chceme-li bičík přemístit do druhé ruky, uchopíme nejdříve otěže do ruky, v níž bičík nyní držíme, a volnou rukou ho vytáhneme směrem nahoru.
Bičík podporuje odpovídající holeň, ale nenahrazuje ji!
Mnoha jezdcům není zcela jasný rozdíl mezi bičíkem a ostruhami. Bičík, použitý bezprostředně za holení, zesiluje její působení dopředu nebo do strany. Způsobí tedy, že stejnostranná pánevní končetina koně vykročí dopředu nebo do strany. Naopak ostruha zvedá stejnostrannou pánevní končetinu koně nahoru, tedy ze země. Je to proto pomůcka pro shromažďující práci.
Ostruhy smí nosit pouze ti jezdci, kteří sedí s prošlápnutými patami a mají klidnou holeň. Jinak platí pro ostruhy to stejné, co pro bičík: použijeme je pouze tehdy, když kůň neposlechne na holeň. Ale i potom se musí použít současně s holení. Dobrý a citlivý jezdec přitom rozlišuje přiložení ostruhy, čili "nechá koně, aby ji ucítil", a její přitlačení nebo píchnutí.
Největší chybou při použití ostruh je to, že je jezdec používá při pobízení a ještě s vytaženou patou. Na úrovni lekcí L by měl kůň na pobízející působení holeně (představujeme si, že kůň jde před holení) vykročit prostorně dopředu. Použití ostruhy se naopak postará o to, že se kůň nadzvedne, shromáždí a jde vznosněji. Může to znít paradoxně, používat ostruhy jako zadržující pomůcku, ale například při přechodu z pasáže do středního klusu je pasáž ježděna střídavými pomůckami ostruh a přechod do středního klusu se provádí pomoci holení.
Zacházení s ostruhami vyžaduje hodně citlivosti a jezdec se to učí dlouho. Nikdy nelze použít obě ostruhy najednou.
Celý princip výcviku spočívá v tom, že se použití ostruh a bičíku stále zjemňuje. Čím méně pomoci od ostruh jezdec potřebuje, tím je lepším jezdcem - to ovšem neznamená, že kdo jezdí bez nich, jezdí líp. Toto úsloví platí jen pro zvládnutí dokonalého jezdeckého umu a použití ostruh.
Holeň pobízí dopředu – ostruha shromažďuje.
BIČÍK ANI OSTRUHY NESLOUŽÍ K TRESTÁNÍ!
Vypusťte tedy představy o mlácení koně bičíkem po zadku, zvedáním celé paže a nedej bože celou sílou ve vzteku. Tak používají bičík blbci, ne jezdci. Používání bičíku má spoustu lidí chuť zavrhnout, ale proto, že viděli jeho špatné používání. Metodu samotnou ale nelze zavrhnout pro jednoho blbce. Bičík je dobrým pomocníkem jak pro jezdce, TAK PRO KONĚ.
U ostruh jde v podstatě o to samé, správně použitá ostruha je pro koně lepší pomůckou než okopávání a otupování holení nebo dokonce patami, jak je často vidět na našich kolbištích.