Shromáždění

dominika-svehlova.cz/images/zetkar04obr1.jpg">

Vzpřímení

Vzpřímení koně je třeba dávat do bezprostřední souvislosti s ohnutím horních kloubů pánevních končetin. Čím více jsou tyto klouby ohnuté, tím je kůň vzadu nižší. Hrudní končetiny se odlehčí, lopatky jsou volnější, kůň jako by šel do kopce, krk a hlavu "sám od sebe" nese trochu výše. Tomu se říká relativní vzpřímení (obr. 2). Proto u koně, který nejde shromážděně, je relativní vzpřímení malé.

Pod pojmem absolutní vzpřímení rozumíme uměle vyvolané vzpřímení krku a hlavy, kterého jezdec docílí rukou. Je obvykle vyšší než relativní vzpřímení. Absolutní vzpřímení je nebezpečné a falešné, protože kůň se sám nenese a obvykle se pohybuje s prohnutým hřbetem. Absolutní vzpřímení může být také výsledkem používání průvleček.

Kmih

Posun koně, vycházející z pánevních končetin (také se říká ze zádě), je předstupněm kmihu. Proto klademe při výcviku mladého koně velký důraz na rozvoj posunu, přestože kůň v tomto stádiu došlapuje ještě zeširoka. Pokud je tento přirozený posun zjemněný působením jezdce, provází ho ohnutí horních kloubů pánevních končetin a kůň došlapuje po užší stopě; pak tomu říkáme kmih. A z kmihu se vyvíjí vzpřímení. Ke kmihu patří také elasticky pružící hřbet koně.

Raději se vzdát vzpřímeného držení koně než kmihu!

Kadence

V souvislosti s ježděním mluvíme o kadenci především ve shromážděném klusu, zvláště však při piafě a pasáži. Když kůň dobře vykračuje pánevními končetinami dopředu, může být prodloužená popřípadě zvýrazněná jeho fáze vznosu. Výsledkem je hrdý výraz pohybu – takzvaná kadence.

Waldemar Seunig k tomu říká: "Kadenci, vznosný takt klusových kroků, může jezdec u dobře přiježděného koně dosáhnout v piafě a také v pasáži. Nepozorovatelným otevíráním a zavíráním prstů je doslova v rukou jezdce zpomalování nebo zrychlování klusových kroků."

Pokud pánevní končetiny nedošlapují pružně a nepohybují se energicky dopředu, kůň je ztuhlý ve hřbetě a vzniká nežádoucí "kadencovaný klus". Stejně jako u všeho v jezdectví, i u kadence leží pozitiva a negativa blízko sebe.

Takže konečně se dostaneme k tématu:

Co je to vlastně shromáždění?

Jedná se o jakési "přesouvání hmotnosti" koně na jeho zadní nohy. Společné těžiště jezdce a koně se jakoby přibližuje zádi, kůň více zatěžuje pánevní končetiny a jeho předek se odlehčuje a zvedá (= vzpřimuje se). Kroky koně jsou vznosnější, ale také kratší. V žádném případě však kůň nesmí přešlapovat "na místě" a nesmí se pohybovat bez kmihu!

Jak shromáždění dosáhnout?

Průběh shromažďování nelze – ani při všech současných teoretických vědomostech – popsat fyzikálně-matematickými vzorci. Nejdůležitější jsou zkušenosti a pocity!

Do shromáždění přivede jezdec koně gymnastickými cviky, při nichž pánevní končetiny přebírají více váhy. Zároveň díky nim sílí svaly zádě a pánevních končetin a procvičují se potřebné klouby. Říkáme tomu rozvoj nosné síly koně. Předpokladem je samozřejmě "lepší" - pokročilejší sed jezdce, o němž jsme psali v prvním díle.

Než budeme s koněm pracovat na zlepšení shromáždění, musíme splnit následující podmínky:

• kůň musí být uvolněný a na pomůckách,
• kůň musí být naprosto narovnaný a
• musí dosáhnout patřičného stupně prostupnosti.

A kromě toho budeme potřebovat ještě další důležitý faktor: posuvnou sílu. To je to, co nosnou sílu "zprovozní", pokud má během shromáždění zůstat zachován i kmih.

Jak už jsme se zmínili, během výcviku se postupně mění přirozený posun koně přes kmih ve vzpřímení podpořené sebenesením. Předpokladem jsou gymnasticky procvičené a zesílené pánevní končetiny. Nosnou sílu lze rozvíjet a upevňovat dvěma způsoby:

1. Gymnastickým procvičováním pouze jedné pánevní končetiny, většinou vnitřní:
   • dovnitř plec,
   • kontra-dovnitř plec,
   • kruh zmenšit v klusu a ve cvalu a
   • práce na malých kruzích.
2. Gymnastickým procvičováním obou pánevních končetin současně:
   • změny tempa v klusu na rovných liniích, přičemž se nejdříve prodlužováním klusu podpoří posuvná síla a potom se polovičními zádržemi přimějí obě pánevní končetiny pracovat silou nosnou. Důležité slůvko je zde zádrž, o níž jsme už mluvili ve druhém díle a krátce se o ní ještě zmíníme.

Při jakékoli shromažďující práci je třeba klást velký důraz na to, aby zůstala zachována čistota chodů!

Pro jakoukoli shromažďující práci platí, že se kůň musí shromažďovat zezadu dopředu, přes možná trochu výše postavenou ruku, která však nikdy nesmí působit dozadu.

Posloupnost udílení pomůcek je následující:

• První vždy přichází holeň, která pánevní končetinu nadzvedne,
• potom působí sed, který na pánevní končetinu přesune více hmotnosti, a
• teprve nakonec přijde ohraničující ruka, která reguluje tempo a/nebo koně sestavuje nebo ohýbá.

Jinými slovy kmih, vytvořený pánevními končetinami došlapujícími v úzké stopě, přeformují klidné ruce v ohnutí horních kloubů pánevních končetin (podsazení) a vzpřímení. Kůň se shromažďuje.

Je shromažďující práce pro koně škodlivá?

Názor, že shromažďující práce je nepřirozená, a proto koně poškozuje, propagují především někteří rekreační jezdci. Mýlí se. Naopak koně, kteří jsou ježdění výhradně "po předku", mají mnohem dříve opotřebované hrudní končetiny, než korektně ježděni koně drezurní. Takové opotřebování nacházíme převážně v jezdeckých školách a v tzv. turistických stájích, kde se koně půjčují zákazníkům.

Důvodem tohoto předčasného opotřebování je tělesná stavba koně. Jeho hrudní končetiny nesou více hmotnosti (asi tři pětiny). Tento poměr je ještě nevýhodnější, když si koni za lopatky sedne jezdec, takže opotřebování hrudních končetin je vlastně jen otázka času.

Proto bychom měli každému koni, také koni rekreačnímu, posilovat pánevní končetiny gymnastickými lekcemi – a to je to, co nazýváme shromažďující prací. Shromáždění nám pomůže i při vyjížďkách; může na nich dojít k situaci, že se v klusu nebo cvalu dostaneme na hlubší půdu. Kůň klopýtne a my, abychom se vyhnuli pádu, se můžeme v sedle narovnat a "posadit" koně na zadek.

Poznámka:

Také rekreační kůň potřebuje ze zdravotního hlediska určitý stupeň shromáždění.

Zpět na hlavní stranu blogu