Udidlo bývá velmi často nazýváno nejdůležitější součástí uzdy nebo uzdečky. Přestože druhů udidel je celá řada, v zásadě se dělí uzdění na dva hlaví způsoby: na uzdění uzdečkou, a uzdou (pákové, nebo chcete-li ostré uzdění). V tomto článku se věnujeme uzdění uzdečkou - tedy jedním udidlem.
Všechna udidla působí přes jazyk koně na jeho spodní čelist a neliší se pouze svým druhem, tvarem, nebo použitým materiálem, ale také tloušťkou. A právě podle tloušťky udidla poznáme jeho ostrost. Platí, že čím slabší udidlo, tím je ostřejší a naopak, čím je udidlo tlustší, tím je jemnější a koni příjemnější. Avšak ani příliš silné udidlo není koni příjemné, protože přes svou velkou tloušťku neleží v hubě klidně, rozevírá koutky a koni tak svou nadměrnou tloušťkou vadí. Naproti tomu příliš úzké (útlé, slabé) udidlo, působí na koňskou hubu velmi ostře. K vidění bývají i velmi slabá udidla, jejichž efekt se dá bez přehánění přirovnat k žiletce. Materiálově mohou být udidla různá: železná, měděná, gumová, nebo kombinace těchto materiálů,dále mohou být udidla dutá, která jsou lehká a plná, která díky své hmotnosti sedí dobře v hubě koně.
Běžně se můžeme setkat s těmito udidly : stihla, anatomická udidla, dvakrát lomená s různou ostrostí, kočárová udidla, westernová, páková, lomené páky, korekční udidla, gumová či kožená udidla, nelomená, udidla s hračkou, dutá udidla, plná udidla apod. Všechna mají ale jednu věc společnou: čím lépe v hubě koni sedí, tím ochotněji na něm kůň chodí. K udidlům existuje také celá řada pomůcek, jako např. gumové kroužky, spojky na pelhamy, podbradní řemínky a řetízky včetně podložek k nim apod.
I udidla mají, podobně jako další postroje koní, svoje části (1- lomený kloub udidla, 2- udítko, 3- kroužek udidla). Nejlépe koním vyhovují tzv. anatomická udidla, která svým tvarem koni do huby sednou takřka vždy. V praxi to znamená, že udidlo je přizpůsobeno svým tvarem koňské hubě. Proto je i důležité, aby bylo na uzdečce, případně uzdě správně připnuto.
Všechna udidla, je lhostejno kterého typu, mají svou velikost (rozměr). Pro každou disciplínu jezdeckého sportu najdeme povolené rozměry udidel v daných pravidlech.
Obecně by neměl být průměr udítka menší než 14 mm (měřeno v koutku huby koně), délka udidla závisí na rozměru huby koně, u poníků do 12,5cm, u velkých koní potom od 12,5 - 15 cm . V těchto rozměrech (odstupňování po 5mm) jsou udidla běžně k dostání. Udidlo by mělo vždy dobře pasovat svou velikostí, protože krátké udidlo koně tlačí do koutků a odírá je, zatímco dlouhé udidlo nemůže ležet v hubě klidně vlivem protahování do stran, nebo kůň může dostat jazyk na udidlo. Neméně důležitá je ale i délka lícnice uzdy nebo uzdečky. Správná délka lícnice je taková, aby se tvořily tzv. "dvě vrásky". Znamená to, že udidlo má být zapnuto tak vysoko, by byly v koutcích koně dvě vrásky jasně patrny.
Nejrozšířenějším a nejvíce používaným udidlem je tzv. stihlo, čili jednoduché, tupé, lomenné udidlo. Je vhodné jak po mladé koně, tak pro koně s jemnou, rukou jezdce nezkaženou hubou. Vidět ho můžeme celkem běžně jak u parkurových koní, tak u koní využívaných k rekreačnímu ježdění, používá se také jako cvičné udidlo např. při lonžování, obsedání koní apod. Velmi často je stihlo doplněno gumovými kroužky, které mají jediný účel. Zabránit zraňování koutků huby koně při výcviku zejména nezkušených jezdců, kteří např. při otáčení koně mají tendenci tahat za jednu těž a protahují tak udidlo hubou koně. Kroužky v tomto případě nejen že chrání koutky koňské huby, ale zároveň i brání protahování udila hubou. Z tohoto důvodu se také relativně rychle rozšířila tzv. oliva.
Toto udidlo je vlastnostmi velmi podobné stihlu, avšak na konci obou udítek je ztluštělé v přechodu ke kroužkům udidla. Přechod udidla do kroužků udidla je u olivy pevně spojen s udidlem samotným. Je tak zabráněno případnému uskřípnutí koutku huby koně do spoje udidla kroužků. Oliva samotná je velmi jemné udidlo, je proto vhodná zejména pro mladé koně a pro koně, kteří bez problému reagují na přilnutí.
Roubíkové udidlo zabraňuje především posunování udidla v hubě, má-li jezdec problémy v obratech nebo protahuje-li v hubě udidlo. Přechod udítka do kroužků je zde řešen nepohyblivými rameny, které zabraňují posunu udidla v hubě koně a zároveň rozkládají tlak na hubu po její straně. Má podobné účinky jako udidlo s gumovými kroužky.
Dvakrát lomená udidla mají jednu velkou přednost: díky dvěma kloubům jsou velmi dobře přizpůsobivá koňské hubě. Pokud je pecka uprostřed velká a kulatá, je udidlo tupější než plochý spoj obou kloubů. Ten působí poněkud ostřeji.
Udidla déčka mají ať jako dvakrát lomená, nebo pouze jednou výhodu pro citlivé koně. Díky olivě, která je pěvně spojena s udítkem,leží v hubě stabilněji a klidněji. Kroužek tvaru "D" potom drží udidlo v pevné pozici a kroužek se nemůže udidlem posouvat.
Pro mladé koně, kteří si na udidlo začínají zvykat či jsou velmi citliví v hubě, používáme gumové udidlo. Toto udidlo je také vhodné používat pro mladé koně při lonžování, protože huba koně zůstane díky pružnosti materiálu měkká a kůň si na udidlo relativně rychle zvykne. Gumová udidla můžeme vidět jednak nelomená, nebo lomená. U lomených gumových udidel je pogumovaná pouze udítková část, kloub zůstává kovový. U gumových lomených udidel je na rozdíl od udidla nelomeného potaženo gumou, zatímco nelomená gumová udidla jsou řetízky zalité do gumy. Některé, v hubě velmi citlivé koně, lze jezdit s gumovým udidlem stále a vyhovují jim. Gumová nelomená udidla jsou výbornými prostředky k jezditelnosti koní s vrozenými vadami, jako jsou ploché, úzké nebo vysoké spodní čelisti, kde by klouby lomených udidel na patro tlačil. Taková udidla mohou být nejen k gumová, ale také kožená.
Gumové udidlo rozhodně není zbytečným u mladých koní, řídí se především citlivostí koňské huby. Okamžité použití ostřejšího uzdění na mladém koni má pouze jediný následek: kůň se bude později vyhýbat přilnutí.
Lžičková udidla u nás nejsou moc rozšířená, přesto se s nimi lze setkat. Na první pohled vypadají jako dvakrát lomená udidla, pouze místo pecky najdete uprostřed kloubu jakýsi plný oválek, který má jediný úkol: zabránit položení jazyka koně na udidlo. I westernoví jezdci mají pro své koně stihlové udidlo, tzv. snaffle bit.
Na snaffle bit se odehrává prakticky veškerý základní výcvik westernového koně. Snaffle bit působí na koutky koně přímo.Velmi často se na něm také pokračuje i v pokročilém výcviku, protože pro mnoho jezdců je lepším výsledkem práce uvolněný a spokojený kůň, než kůň, který se na každém kroku brání působení páky použité v dalším výcviku. Přechod ze snaffle bit na pákové či bezudidlové uzdění je možný až po ukončení základního výcviku a předpokládá skutečnost, že kůň na snaffle bit chodí ochotně, jemně a je prostupný. Teprve pak je westernový kůň zralý pro pokročilou práci na páce.
Pelhamy patří ke speciálním uzděním. Jsou to lomená udidla, která pomocí svých postranních ramen a podbradního řemínku působí na principu pákového uzdění. Do kroužků se nezapínají dvě otěže jako u pákového uzdění, ale je zde použita speciální spojka, která umožňuje používat pouze jeden pár otěží.
Dalšími udidly, se kterými je možnost se setkat, jsou tzv. udidla korekční . Je to např. tzv. "sněhulák" -na obr., "twisted", "fuga", atd. Tato udidla mají jediný význam, a to nápravný. Mohou proto koni pomoci pouze v ruce velmi zkušeného jezdce, znalého problému koně s velmi citlivou rukou. Takový jezdce dokáže koni navrátit pokaženou důvěru v ruku jezdce (např. problémy s přilnutím, kůň vyhýbající se přilnutí, štycující kůň na parkuru, koně "hvězdáři", problémy s přilnutím ve cvalu, při otáčení koně v pohybu, apod.) Pokud udidlo užívá jezdec "z pohodlnosti", může mít nedozírné následky nejen na koňskou hubu, ale také na psychiku koně. Samotný fakt, že kůň nese hlavu "na kolmici" neznamená, že udidlo má správný účinek. Na koni je třeba s takovými udidly pracovat jemně, pomalu a krok za krokem, protože pouze tak bude výsledek trvalého charakteru. Bohužel, mnoho jezdců trvá na výsledcích ihned a hořkou pravdou tedy zůstává, že s korekčními udidly v některých případech pracují i lidé, kteří o jejich působení a účinku nevědí zhola nic.
Ještě s jedním pojmem se můžete setkat v souvislosti s použitím lomeného udidla. Je to tzv. louskáčkový efekt. Louskáčkový efekt je vlastně tlak kloubu lomeného udidla na horní patro koně. Vznikat může různými způsoby: při použití lomeného udidla pro lonžování koně a současně tzv. lonžovací spojky. Tlak lonže zapnuté do lonžovací spojky způsobuje lom udidla v hubě koně, takže kloub tlačí na horní patro. Lonžovací spojka, pokud je používána jako jeden ze způsobů zapnutí lonže při lonžování, by proto měla být používána v kombinaci s gumovým nelomeným udidlem, kde nebezpečí louskáčkového efektu nehrozí. Jiný louskáčkový efekt vznikne v případě, že jezdíme na příliš krátkém udidle, také proto je správná velikost udidla důležitá. Použití krátkého udidla má vlivem tvrdé, nepoddajné ruky jezdce také louskáčkový efekt. Výsledkem louskáčkového efektu není jen otlačení horního patra v hubě koně, ale také logický fakt otevírání huby koně. Pokud na základě tohoto faktu ještě jezdec použije kombinovaného nánosníku, hraničí to už s týráním zvířat. Použití dvakrát lomeného udidla louskáčkový efekt díky dvěma kloubům odstraňuje.