Shromažďujícíc cviky

Shromažďující cviky

V minulém díle jsme se dozvěděli, že na stupni L už po koni začínáme vyžadovat pohyb ve shromáždění. Stojíme na začátku dlouhé cesty postupného přesunování hmotnosti na pánevní končetiny koně, která končí až známými cviky vysoké školy jezdecké, při nichž se kůň pohybuje pouze po zadních nohách. To, zda na její konec někdy dojdeme, je už druhá věc; teď však máme před sebou mnoho výcvikových hodin, při nichž budeme jezdit takzvané shromažďující cviky nebo lekce. V tomto a v dalších dvou dílech si o nich něco řekneme.

1. Zastavení a stání

Jak jsme si říkali už ve druhém díle seriálu, kůň se zastavuje celou zádrží. Je přitom důležité, aby se jeho pánevní končetiny dobře zvedly a kůň stál tak, že se zatížení rozdělí rovnoměrně na všechny čtyři končetiny (obr. 1). V drezurních úlohách stupně Z a L se ještě toleruje mírné stání nakřivo.

Pamatujte si správné provedení celé zádrže:

• Celou zádrž nesmíme provést náhle, a to ani při zastavování z klusu nebo cvalu; vždy má být provázená několika shromážděnými klusovými nebo cvalovými kroky.
• V rytmu pohybu jdeme v klusu křížem proti oběma rukám (špičkám prstů), ve cvalu především proti vnější ruce.

• Také v zastavení má kůň zůstat na pomůckách, tedy i na lehce dopředu působících holeních. Většinou stačí klidně přiložené holeně.
• Po zádrži k zastavení musí jezdec sedět naprosto klidně, protože pro dobře přiježděného koně znamená jakákoli změna – také ta nejmenší – pomůcku.
• Je třeba si dávat pozor i na pohyb a poslušnost koně před zastavením.

Při stání nesmí mít jezdec příliš velké napětí v rukou – kůň může být kvůli tomu neklidný, může couvat nebo uhýbat do strany. Jakmile kůň zastaví, musí mu jezdec ihned nabídnou otěž. Je vhodné nacvičovat zastavení na střední linii, protože kůň musí korektně stát také bez opory stěny, především musí stát rovně. Rozumí se samo sebou, že musí stát pozorně a přežvykovat na ruce.

Správně ježděný a dobře vyvážený kůň se sám postaví korektně, pokud má k tomu příležitost. Abychom toho dosáhli, musí i jezdec dodržovat stejnou zásadu: musí po zastavení sedět klidně a dívat se před sebe. Pouze když je těžiště jezdce klidné, může klidně stát také kůň. Stání je regulérním drezurním cvikem, proto ani mimo obdélník nesmíme provádět podobné nesmysly:

• Po každém zastavení se podíváme dolů, abychom zjistili, zda kůň stojí rovně.
• Příliš častým korigováním v zastavení docílíme toho, že kůň nebude téměř nikdy stát klidně.
• Také příliš časté provádění různých lekcí ze zastavení, jako je obrat okolo předku, obrat okolo zádě a couvání, vychová neklidně stojícího koně.
• Existují ještě další nesmysly při zastavení, například smrkání, spravování sedu v sedle a bavení se s jinými jezdci.

2. Couvání

Couváním lze koně dobře naučit, jak má ohnout horní klouby pánevních končetin a jak se vzadu snížit. Kůň má couvat pravidelnými a zřetelnými diagonálními kroky; jedná se vlastně o klusové kroky. Jedné koňské délce většinou odpovídají tři kroky. Protože třetí krok má být jen poloviční, jde kůň při couvání o jednu koňskou délku vlastně pouze dva a půl kroku dozadu. Po ukončení couvání musí kůň stát opět "uzavřeně", to znamená, oba páry končetin mají být vedle sebe.

Motto couvání: žádná hrubost a žádné násilí!

Podívejme se, jak správně s koněm couvat podél stěny, abychom zlepšili jeho shromáždění:

• Předpokladem je, že kůň je spolehlivě na pomůckách.
• Než začneme couvat, musíme mít koně na obou holeních, jako bychom se chtěli rozjet dopředu.
• V rytmu kroků střídavě a jemně svíráme prsty, čímž mírně zesílíme tlak na hubu koně, který mu ukazuje cestu dozadu.
• Tyto pomůcky otěží doprovázíme tlakem vnitřní holeně směrem dozadu. Nejdříve používáme pouze vnitřní holeň proto, aby kůň nevybočil vnitřní pánevní končetinou od stěny jízdárny. Později, při couvání bez pomoci stěny jízdárny, povedou koně po rovné linii směrem dozadu obě holeně.
• Nesmíme ohýbat horní část trupu!
• Na konci couvání stiskneme koně oběma holeněmi, čímž ho pobídneme opět dopředu; ruka musí vydržet (tedy nepustí koně dopředu, ale ani netáhne dozadu).

Když kůň pochopil pomůcku vnitřní holení, bude couvat až překvapivě snadno a hravě. Lehký tlak vnitřní holení dozadu znamená "couvat" a stejný lehký tlak oběma holeněmi znamená "dopředu". Tímto způsobem kůň také rychle pochopí další cvik: houpačku. Při ní plynule přechází couvání v pohyb dopředu, aniž by se kůň mezitím zastavil. Dalším výborným cvikem pro zlepšení ohnutí horních kloubů pánevních končetin je vyklusání shromážděným klusem z couvání, aniž bychom koně mezitím zastavili. Využíváme přitom diagonálního nohosledu obou chodů.

Při couvání provádějí jezdci – i jejich trenéři – několik častých chyb (obr. 2):

• Odlehčený sed, kdy se jezdec při couvání zřetelně předkloní. Tím se kůň dostane na předek a couvání tak nebude mít shromažďující efekt.
• Velkou chybou je táhnutí koně dozadu otěžemi "přes hřbet" – ale to bychom neměli provádět ani na úrovni Z; a teď už přece jezdíme na úrovni L!
• Kůň se při couvání tlačí do jízdárny. Znamená to, že jezdec příliš zatěžuje vnitřní sedací kost a kůň jde poslušně pod jeho těžiště. Pro nápravu musí jezdec sedět rovně a vnitřní holeň dát trochu více dozadu. Pokud ani to nepomůže, pak musíme koně sestavit při couvání jako pro cvik dovnitř plec, ale bez zatížení vnitřní strany!

3. Obrat okolo zádě a krátce čelem vzad

Obrat okolo zádě a krátce čelem vzad (jinými slovy poloviční pirueta) jsou jakýmsi ukazatelem stavu výcviku koně a především dovedností jezdce.

Je třeba upozornit, že účelem obratu okolo zádě není otočit koně o 180°, ale je to velmi náročná shromažďovací lekce, která vyžaduje výraznou činnost horních kloubů pánevních končetin a dobré vzpřímení koně. Němčina používá pro tento cvik dva různé výrazy: "obrat okolo zádě" a "obrat na zádi". Jaký je v tom rozdíl? Pokud vidíme obrat okolo zádě pouze ve smyslu změny směru, který je "nějak" zajetý nebo je kůň do něho "vtažený", pak je formulace "okolo zádě" naprosto správná. Pokud tento obrat bereme jako drezurní shromažďující lekci, při níž je kůň posazen na pánevní končetiny, potom je vhodná formulace "obrat na zádi".

Při obratu okolo zádě se kůň točí okolo pomyslné osy, která je blízko vnitřní pánevní končetiny. I tato končetina se musí zvedat ze země v rytmu kroků. Hrudní končetiny kráčí krok za krokem po půlkruhu okolo pánevních končetin. Přitom nesmí kůň v žádném případě udělat krok dozadu.

Obrat okolo zádě se provádí takto (obr. 3):

• Před započetím tohoto cviku musí kůň stát korektně a klidně;
• Mírně ho sestavíme dovnitř, později (až získáme určitou zručnost) ho budeme ohýbat dovnitř;
• Jezdec si sedne na vnitřní sedací kost dovnitř a dozadu. Představte si, že sedíte na vnitřní pánevní končetině koně. V žádném případě se jezdec nesmí zalomit v kyčlích!
• Vnitřní holeň zůstane na podbřišníku,
• vnější holeň jde asi na dlaň dozadu,
• vnitřní otěž vede, působí lehce do strany;
• Vnější otěž musí být obzvláště citlivá: protože kůň nepotřebuje žádné zvláštní přilnutí z vnější strany, nesmí tato otěž nikdy působit dozadu.
• Jezdec musí mít koně neustále před holeněmi a před vnitřní sedací kostí, aby mu zabránil udělat krok dozadu. Svým sedem působí nahoru-dozadu-dovnitř až do ukončení obratu.
• Po obratu bude kůň stát trochu vedle původní stopy, proto ho – ještě během pohybu – jezdec přivede několika krátkými kroky dopředu-do strany na původní stopu.
• Po celou dobu obratu má kůň zůstat v původním lehkém sestavení nebo ohnutí dovnitř.
• Obrat okolo zádě končí korektním zastavením a klidným stání.

Obrat okolo zádě začíná a končí dvěma polovičními kroky dopředu.

Nejčastější chyby při obratu okolo zádě:

• Nikdy nesmíme couvat! Během celého obratu musíme myslet na pohyb "dopředu". Pokud má kůň na začátku obratu okolo zádě tendenci couvat, provedeme nejdříve dva až tři poloviční kroky dopředu a z tohoto pohybu začneme obrat.
• Vypadávání vnější pánevní končetiny (úkroky do strany). Tomu musí zabránit vnější holeň, která je více vzadu a která musí být v tomto případě aktivní. Pokud však tato holeň bude pobízet příliš, může se stát, že
• se pánevní končetiny budou křížit.

Krátce čelem vzad
Velmi často se při vysvětlování obratu okolo zádě říká, že krátce čelem vzad má stejné pomůcky a stejně se provádí, jako obrat okolo zádě, pouze s tím rozdílem, že před a po obratu se kůň nezastaví (obr. 4). To je v principu zcela správné, nepostihuje to ale smysl a účel této lekce. Krátce čelem vzad je výborné ke zlepšení kvalitního shromáždění pro takové koně, jejichž pánevní končetiny už jsou náležitě gymnasticky procvičené a silné. Z toho jasně vyplývá, že na naší cestě od Z k L nebudeme provádět krátce čelem vzad na začátku, ale na konci shromažďující práce. Cílem lekce krátce čelem vzad je zjemnit shromáždění a podpořit eleganci pohybu. Obrat sám tedy nemá jen udržet činnost obou pánevních končetin, ale má ji ještě zlepšovat. V budoucnosti se krátce čelem vzad vyvine v krokovou piruetu.

Obvykle se jezdí v kroku, ale velký význam má, pokud se provede z klusu:

• Z kvalitního středního klusu přejdeme přes několik shromážděných klusových kroků do kroku,
• koně trochu sestavíme dovnitř, jako bychom chtěli jet travers,
• vzpřímíme se v sedle a tím koně ještě více shromáždíme a
• začneme krátce čelem vzad. Obě pánevní končetiny se přitom mají zvedat ze země v rytmu pohybu a mají kráčet po malém půlkruhu. Přitom je třeba udržovat shromáždění a vzpřímení.
• Po obratu správně podchytíme pánevní končetiny a opět naklušeme.