Jsou koně inteligentní?
Známé přísloví říká, že chybami se člověk učí, ale už nedodává, že pouze těmi chybami, které jsou opravené, myšlenkově zpracované a pochopené. Pokud se chyby opakují, cesta vpřed je zatarasená a bez pochopení příčiny bychom na to poučení mohli čekat hodně dlouho. V tomto díle se zaměřím na důvody, proč koně v různých fázích výcviku chybují. Nebudu rozebírat jednotlivé cviky a konkrétní obtíže, ale spíše se obecně zamyslím nad tím, jaké jsou nejčastější příčiny chyb a na co si dát pozor. Několik řádků věnuji i koňské inteligenci.
Chyby se vyskytují v různých fázích výcvikového procesu a mohou být zaviněny jak přímým jednáním cvičitele, tak předchozími zkušenostmi koně, nevhodným postupem výcviku, přehnanými požadavky jezdce nebo nižšími schopnostmi koně stejně jako momentálním zdravotním i psychickým stavem zvířete a okolními podmínkami.
Zpravidla na počátku osvojování nového cviku je častým důvodem chybování nepochopení požadavku. K nepochopení nejčastěji dochází tehdy, pokud kůň není na daný úkon fyzicky nebo psychicky zralý a připravený. Tedy buďto volíme špatný výcvikový postup (cviky na sebe nenavazují a nepostupujeme od nejsnazšího k těžšímu) nebo chceme po koni příliš věcí najednou a spěcháme na něj, případně pracujeme s příliš mladým a nezralým zvířetem. Dále k němu vede nevhodné působení jezdce. Stává se, že jezdec sám zareaguje chybně, potrestá koně za správný prvek nebo pochválí za špatný. K tomu může dojít buďto omylem, špatným cítěním pohybu (např. cval na správnou nohu), nevyježděností jezdce (např. trhnutí v hubě nad skokem), nebo neujasněnou představou, které dílčí kroky vedou k danému úkonu. Nemůžeme totiž očekávat, že kůň okamžitě zvládne celý cvik, je třeba začínat se zjednodušením. Tyto rozporné odezvy koně velice matou a ztěžují nebo i znemožňují pochopení cviku.
Někdy se může vyskytnout chybná reakce na základě předchozího učení. Typicky se vyskytuje u dostihových koní, kteří na zkrácení otěží reagují zrychlením. Kůň se může (i nezáměrně) naučit spoustu věcí, které pak mají za následek chyby v dalších cvicích. Pokud tedy zvíře opakovaně chybně reaguje, je na místě zamyslet se nad předchozím výcvikem. Často lze nalézt souvislosti.
Na základě předchozího učení může vzniknout odpor a strach koně z určitých míst nebo předmětů. Kůň, který má odpor k jízdárně, zde bude těžko vykonávat bezchybně i nejjednodušší prvky. Kůň, který se děsí vstupu na kolbiště, pravděpodobně nepřeskáče bez chyby ani nejnižší parkúr. Nemusíme ani zacházet tak daleko, k chybování stačí i nervozita.
Tímto se dostáváme k tomu, že na výkon koně má velký vliv momentální stav, ve kterém se zvíře nachází. Tedy zda jsou uspokojeny jeho potřeby, zda je ve fyzické a psychické pohodě. Díky běžnému systému péče o koně (ustájení, krmení, kování,...) jsme zvyklí vídat spíše koně, kteří jsou v mírné (a někdy i značné) nepohodě permanentně a málokdo hledá příčiny chybování a neochoty koně v této oblasti. Příkladem je třeba obecně rozšířený názor, že kůň dokáže simulovat (převážně kulháním), aby se vyhnul práci. Jako důkaz se někdy udává, že zvíře kulhá pouze na jízdárně a venku ne, nebo jen pod sedlem a ve výběhu ne... tohle ale pouze dokazuje, jak jsou koně schopni snášet mírné nepohodlí aniž by na nich bylo patrné. Pokud se vystupňuje, problém se projeví. Chceme-li po koni soustředění a perfektní výkon bez chyb, musíme se vynasnažit, aby byl v co největší pohodě. (Zdá se to samozřejmé, ale bohužel není). Nemůžeme tak eliminovat vše (např. horko, mouchy, nepřítomnost ostatních koní na kolbišti apod.) a do jisté míry je nutné na to koně habituovat.
V některých případech mohou být na vině častých chyb i nedostatečné schopnosti koně, ale to se u zdravého zvířete zpravidla týká až vyšších úrovní. Tenhle problém se obvykle dá snadno detekovat. Mezi schopnosti patří i obecná inteligence, která se považuje za hlavní podmínku učení, i když nikdo ještě nebyl schopen přesně definovat, co to vlastně je (ani u lidí). Jedná se o celý soubor schopností, které jedinci umožňují učit se ze zkušenosti, adaptovat se na novou situaci a jednat tak, aby s minimem nákladů a rizika dosáhl zvolených cílů.
lidé mají obvykle o "ingeligenci" jiné, často hodně polidštěné mínění
Pro posuzování inteligence koní je tedy především třeba zjistit, jaké cíle sleduje a poté můžeme určit, nakolik je úspěšné a tudíž inteligentní. Cíle vycházejí z potřeb, které jsme již podrobně rozebírali v předcházejících dílech. Jednou ze základních je potřeba potravy. Zatímco u psů, koček, potkanů aj. není problém měřit rozdíly mezi jednotlivými zvířaty při získávání potravy, u koní toto nefunguje. Kůň není predátor a není uzpůsoben k 'lovení' potravy, vždyť trávy je všude plno. Je spíše otázkou učení, pokud zvíře zjistí, že oves nebo pamlsek si může 'vydělat' nebo vymoci.
Jednou z důležitých potřeb je potřeba šetřit silami, nenamáhat se a vyhýbat se nepříjemnostem, kterou jsem v jednom z předchozích dílů pracovně nazvala 'mít klid'. Při pozorování koní na pastvině, ale i při výcviku si můžeme všimnout, že koně obětují hodně, aby svého klidu dosáhli. Základem výcviku je, že po bezchybném provedení cviku dáme koni na chvíli pokoj. Čím rychleji tedy zvíře pochopí a vykoná úkol, tím dříve má svůj klid. V tomto ohledu je tedy možné srovnávat inteligenci koní poměrně spolehlivě, chytrého a hloupého koně odlišíme podle toho, jak rychle chápe a plní pokyny jezdce. Je třeba ale přitom přihlédnout k dalším okolnostem, které jsem již vyjmenovala a popsala výše (momentální stav, předchozí zkušenosti koně, aj). A také je nutné mít na paměti, že kůň zpravidla sleduje jiný cíl než jezdec. Nelze posuzovat inteligenci koně pouze podle toho, zda splnil požadovaný úkol, např. zda přešel čistě celý parkúr anebo zastavil před prvním skokem. Z jeho pohledu dosáhl svého – klidu. Vysoce inteligentní kůň potřebuje i inteligentního jezdce, který si dokáže s jeho schopnostmi poradit a vytvořit takové výcvikové podmínky, kde je inteligence koně využita správným způsobem.
Příště – Fáze výcvikového procesu